Za záchranu oboru translatologie na FF UK

Rádi bychom zdůraznili, že Ústav translatologie je v České republice jediné pracoviště svého druhu, které již od roku 1963 připravuje budoucí překladatele a tlumočníky. Vytváří bezpečné, přívětivé a profesionální prostředí a je součástí prestižních sítí EMCI (European Masters in Conference Interpreting) a EMT (European Master's in Translation), které zajišťují přípravu pro evropské instituce. Podle našeho názoru spolu s ním zmizí i tato odborná příprava a zhorší se kvalita poskytovaných služeb, což může mít závažný dopad i na mezinárodním poli. Ústav ve spolupráci s Institutem slavistiky Univerzity Lipsko totiž mimo jiné zajišťuje prestižní double degree program, jehož akreditace navíc vyprší až v roce 2029.

Ačkoliv nepochybujeme o kompetencích vyučujících na filologii, jsme přesvědčeni, že postrádají zkušenosti z praxe, jež jsou pro výuku překladu či tlumočení klíčové. Každý z vyučujících na Ústavu translatologie je expert ve svém oboru a jeho znalosti jsou nenahraditelné. Pevně věříme, že se při reorganizaci zachovají praktické předměty; obáváme se však, že zrušením Ústavu zaniknou společné předměty jako nakladatelská praxe, teoretické hodiny, odborné exkurze, dějiny překladu atd., které ucelují vědomosti budoucích překladatelů a tlumočníků. Umenší se i význam mateřského jazyka, kterému Ústav věnuje mimořádnou pozornost. Bez seminářů zaměřených právě na dokonalé zvládnutí češtiny nebudou absolventi adekvátně připraveni a kvalita překladu a tlumočení klesne. Je důležité zmínit, že z existence specializovaných předmětů netěží pouze studenti translatologie, ale i studenti filologických či jiných oborů, kteří se o překlad či tlumočení zajímají. Z činnosti vyučujících rovněž profituje i samotná fakulta, jelikož svými překlady přispívají do nakladatelství Karolinum.

Zaráží nás i skutečnost, že k rozhodnutí o zrušení Ústavu translatologie dochází právě teď – v době nástupu umělé inteligence, kdy překladatelé a tlumočníci čelí neustálému zpochybňování ze strany veřejnosti. Filozofická fakulta tímto vysílá translatologům jasnou zprávu: jste postradatelní a nahraditelní. S tímto výrokem však kategoricky nesouhlasíme. Právě odborná příprava překladatelů nebo tlumočníků ve chvíli, kdy AI každým dnem více vstupuje do každodenní komunikace, je pro společnost více než potřeba. Ústav u svých studentů buduje kritické myšlení, kreativitu, empatii a komunikační schopnosti, které je přímo žádoucí v dnešním zcizujícím se a digitalizovaném světě kultivovat. Zároveň však nezapomíná studující na práci s danými technologiemi průběžně připravovat. Jakkoliv se může činnost překladatele jevit jako postradatelná, opak je pravdou – dovolte nám připomenout nekvalitní, mystifikující a až nesrozumitelné překlady knih jako Kierkegaard: první existencialista a Středověká filozofie: od Al-Fárábího k Ockhamovi, které v roce 2025 obdržely Anticenu Skřipec od Obce překladatelů. V případě tlumočení je situace ještě vážnější: AI není schopná provádět analýzu mluveného projevu, správně segmentovat úseky a rozpoznávat intonaci, což by v některých situacích mohlo mít až fatální následky a vést k hlubokému neporozumění mezi mluvčími.

Překlad a tlumočení prostupují všemi různými sférami; zasahují nejen kulturní a soukromý sektor, ale například i oblast turismu, institucionální komunikace a společnost jako takovou. Činnost překladatelů a tlumočníků zdaleka přerůstá jazykový rozměr, což fakulta svým rozhodnutím rozdělit jednotlivé moduly a sloučit je s odpovídajícím filologickým oborem nepochybně opomíjí.

V neposlední řadě zanikne i komunita, kterou Ústav vytváří a která je nedílnou součástí profesního života absolventů. Studium umožňuje potkávat své budoucí kolegy a vytvářet tak nové generace překladatelů a tlumočníků; nezávisle na tom, jakému jazyku se věnují.

Je nadmíru očividné, o jak nepromyšlený a unáhlený krok ze strany fakulty se jedná. Jasná ostatně není ani situace kolem úvazků vyučujících. Jak sám v periodiku iDnes zmiňuje PhDr. Ondřej Dufek, Ph.D.: „Rozsah se [...] bude v nadcházejících měsících teprve upřesňovat. V současnosti probíhají jednání s pracovišti. Po dokončení budou návrhy projednány s odborovou organizací a předloženy Akademickému senátu FF UK.“ Fakulta tedy nemá žádný plán, jak překladatelství a tlumočnictví do nové koncepce zahrnout. Z dostupných vyjádření se dokonce zdá, že chce jejich výuku naopak omezit. Nepředstavuje ani konkrétní kroky, jež mají zajistit kvalitní vzdělávání. Studující netuší, jak bude jejich studium v budoucnu vypadat a za jakých podmínek jej dokončí. Akreditace má přitom Ústav schválené až do roku 2030.

S politováním lze proto konstatovat, že fakulta namísto podpory studentů své finanční problémy řeší rušením unikátních oborů a nesnaží se hledat jiné alternativy. Pokud se takové kroky rozhodne podniknout, měla by předložit jasný plán a neuchylovat se k unáhleným rozhodnutím. Její přístup považujeme za laxní. Nejedná se pouze o přesunutí několika oborů pod jiné pracoviště, ale o rozbití funkční struktury z pofidérních důvodů.

Tímto dopisem vyzýváme Filozofickou fakultu, aby své rozhodnutí přehodnotila a vymyslela jiný způsob, jak docílit kýženého výsledku. Rozpuštění Ústavu translatologie není funkční řešení.